Beroun.
Bydleli jsme kousíček od vlakovýho i autobusovýho nádraží
a zároveň kousíček od centra (a sekáčů!).
Paní recepční na ubytovně říkala Vinckovi:
Vincentíku, ty jsi vyrostl. Už jseš větší než já!
I když ho viděla poprvý v životě.
Vincentík se stromkem na klobouku. Já to nebudu retušovat, jo?
Bylo nám tam krásně.
Ale pořád musíme s Vinckem myslet na tu kozu uvízlou na skále.
Byla tam i druhý den, když jsme jeli okolo vlakem.
Snad už je v pořádku doma (jako my).