Stačilo se jen lehce dotknout větví a už padalo.
A jak padalo, šustilo jako sníh, když padá...
Konečně máme stromek jako byncollective!
Když jsem dneska ráno, ještě za tmy, vstávala, trochu jsem se ho lekla,
ale pak jsem se na něj celej den v práci těšila.
(Pořád ještě mluvím o stromečku...;)
Chichi ty máš vtipný poznámky:)a tvoje tipy na ig mám moc ráda. Ale tenhle znám. Jen by mě zajímalo všechno okolo. Toho jejich stromku. Taky se mi líbí. A dětem?:))
OdpovědětVymazatNo, našim dětem se právě nelíbí. Vincek prohlásil, že si k nám domů nebude zvát kamarády, dokud ten stromek nedáme pryč. Mně se líbil moc, i jsem doufala, že bysme ho mohli mít v pokoji celej rok a zdobit si ho podle ročního období, svátků a tak. Jenže... Už i já se ho začínám bát:)). Tak si ho asi ještě o víkendu za světla nafotím a pak se s ním rozloučíme:(.
VymazatA nemoh by třeba ještě chvíli "strašit" na zahradě? Aspoň než bude teplo a Vincek si bude chtít zvát kamarády tam... :-)
VymazatPořád nám tu straší:) Kluci (všichni tři) jsou naštěstí líní ho odnést ven, holt někdy je ta jejich lenost výhodná;).
VymazatOdkaz...nevypadá to vůbec špatně. Stromečku byla přiznaná jeho pomíjivost. Ale chápu, že se z toho při denodením potkávání může stát strašidlo :).
OdpovědětVymazatUž se ho zase nebojím! A straší dál;).
Vymazat